Témata:

• 1/A.) Psychologie jako věda, její základní disciplíny a funkce
• 1/B.) Základní makroekonomické veličiny
• 2/A.) Předmět psychologie
• 2/B.) Moderní pluralitní demokracie
• 3/A.) Podstata psychiky,vymezení a charakteristika prožívání
• 3/B.) Kriminalita mládeže
• 4/A.) Psychika vědomí a nevědomí
• 4/B.) Listina základních práv a svobod, Ústava
• 5/A.) Úkoly a význam psychologie
• 5/B.) Chybné argumentace, Ekoetika
• 6/A.) Srovnání přístupů k výkladu lidské psychiky
• 6/B.) Konvertibilita měny, tržní ekonomika
• 7/A.) Člověk jako aktivní součást společnosti
• 7/B.) Předmět filosofie, hlavní filosofické problémy a disciplíny
• 8/A.) Sociální učení
• 8/B.) Materialismus a idealismus
• 9/A.) Osobnost, její pojem, vlastnosti a struktura
• 9/B.) Sofisté, Sokrates a Platon
• 10/A.) Podíl dědičnosti, prostředí a výchovy na utváření osobnosti, role osobnosti
• 10/B.) Stoicismus, epikureismus a skepticismus,Helénská filosofie,Platon
• 11/A.) Třídění a charakteristika psychických jevů
• 11/B.) Zákonodárná a výkonná moc v České republice
• 12/A.) Paměť a podmínky zapamatování
• 12/B.) Filosofické pojetí monismu, dualismus a pluralismu
• 13/A.) Myšlení a řeč
• 13/B.) Sociální komunikace
• 14/A.) Emoce,city,volní jednání
• 14/B.) Politika zaměstnanosti
• 15/A.) Dynamické vlastnosti
• 15/B.) Sociální skupiny
• 16/A.) Vlohy, schopnosti, nadání, talent, obecná inteligence
• 16/B.) Společenské roce
• 17/A.) Motivace, potřeby, zájmy, záliby, aspirace
• 17/B.) Problém smyslu lidského života
• 18/A.) Učení a jeho životní význam
• 18/B.) Společnost, minority, elity
• 19/A.) Vztahově postojové a seberegulační vlastnosti osobnosti
• 19/B.) Přechod české ekonomiky k tržnímu hospodářství
• 20/A.) Charakter a jeho vlastnosti
• 20/B.) Socializace lidského jedince
• 21/A.) Předmět sociologie a její struktura
• 21/B.) Vznik a podstata státu a práva
• 22/A.) Problémy mládeže
• 22/B.) Jedinec v rodinně a ve společenské skupině
• 23/A.) Ústava a zákony
• 23/B.) Tomáš Garrigue Masaryk- jako politik a filosof
• 24/A.) Vznik a vývoj sociologie
• 24/B.) Právní stát a problémy jeho formování
• 25/A.) Etika jako teorie mravnosti (morálky)
• 25/B.) Kultura materiální a duchovní

1/A.) Psychologie jako věda, její základní disciplíny a funkce

Psychologie je poměrně mladá věda- její historie trvá jedno století. Za historický mezník ve vývoji psychologie se pokládá rok 1879, kdy založil Wilhelm Wundt na univerzitě v Lipsku psychologickou laboratoř. To byl počátek psychologie jako samostatné vědy. Název psychologie vznikl spojením dvou řeckých slov – psyché (duše) a logos ( slovo, učení, nauka ), která široce vymezují její obsah zkoumání: je to věda o psychice, o duševních jevech. V užším slova smyslu lze psychologii definovat jako vědu o lidském prožívání a chování .

Dnes se teoretické poznání člověka stává jedním ze základních problémů vědeckého bádání. Skutečnost, že se člověk stává obecným problémem celé současné vědy, mění významně i postavení psychologie v systému věd. Psychologie se v posledních letech rozrostla natolik, že musíme hovořit o psychologických vědách.

Systém psychologických věd se člení do tří skupin:

Základní psychologické disciplíny zahrnují ty psychologické jevy a skutečnosti, které mají nejobecnější charakter a postihují psychologické jevy z nejzákladnějších hledisek:

Obecná psychologie zpracovává základní teoretické otázky a podává celkový psychologický obraz o člověku. K tomuto účelu jednak uskutečňuje vlastní výzkum, jednak zobecňuje poznatky ze všech ostatních psychologických

Odvětví.

S obecnou psychologií těsně souvisí dějiny psychologie (zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob ) a psychologická metodologie (řeší problémy, které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů, teorií apod. a jejich užití v psychologii ).

Sociální psychologie zkoumá zákonitosti sociální determinace (sociálního určení psychiky ).

Vývojová (ontogenetická) psychologie studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky. Zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky, zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti.

Psychologie osobnosti zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti. Syntetizuje získané psychologické poznatky o člověku jako celku. Popisuje a vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi.

Psychopatologie zkoumá psychické poruchy, jejich druhy, vznik a vývoj.

Toto jsou hlavní odvětví „ teoretické psychologie „ . Ve skutečnosti navzájem spolupracují, až se překrývají . V současné době se zejména zdůrazňuje, aby obecná psychologie důsledně uplatňovala vývojové, psychofyziologické i sociálně praktické hledisko, aby organicky spojovala všechna tato hlediska.

Speciální psychologické disciplíny – zkoumají uplatňování psychologických zákonitostí v určitých vymezených oblastech společenské praxe. Patří sem např.:

Psycholingvistika je psychologií řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí.

Zoopsychologie (psychologie zvířat) zkoumá psychiku zvířat na různých stupních vývoje (od nejnižších stupňů až po lidoopy). Na zvířatech kromě toho studuje i takové problémy, které na lidech z humánních důvodů studovat nelze. Poskytuje materiál pro srovnávací (komparativní) psychologii, která srovnává psychiku zvířat a lidí.

Psychofyzika zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich počitkovými a vjemovými kvalitami.

Biopsychologie shromažďuje poznatky o biologickofyziologické determinaci psychiky.

Psychofyziologie se zabývá materiálním základem psychických jevů zejména mozkovými procesy, které jsou základem psychických jevů, charakterizujících člověka jako společenskou bytost.

Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku.

Diferenciální psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi, vlastnostmi), dále interindividuální rozdíly (např. mezi pohlavními, různými společenskými skupinami apod.).

Psychometrie se orientuje na konstrukci testů.

Aplikované psychologické disciplíny využívají psychologických poznatků v určitých konkrétních oblastech života společnosti. Jejich počet stále roste.

Pedagogická psychologie sleduje člověka v podmínkách výchovy, zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání. Zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků.

Psychologie práce (průmyslová psychologie) studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon, vnitropodnikové posuzování a rozmísťování pracovníků, problémy racionalizace, otázky bezpečnosti práce, mezilidské vztahy na pracovišti apod.).

Inženýrská psychologie se zabývá konstrukcí strojů a strojních zařízení ve vztahu k psychickému založení člověka, který má stroj obsluhovat.

Poradenská psychologie má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti. Zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím.

Klinická psychologie se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch. Kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch. Sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři, jevy nedokonalého přizpůsobení se jedince prostředí apod.

Forenzní (soudní) psychologie se používá v soudní praxi při zjišťování psychologických zvláštností delikventa, při vyšetřování a posuzování výpovědí svědků apod.

Existuje ještě řada jiných psychologických disciplín, např. psychologie sportu, psychologie dopravy, psychologie trhu a reklamy, vojenská psychologie, psychologie řízení, psychologie umění, ekologická psychologie atd.

Zvláště je důležité zdůraznit sepětí „teoretických „, „ speciálních“ a „aplikovaných“ odvětví psychologie .

Rozdíl mezi nimi je relativní. Mylná je představa, podle které teoretická psychologie nemá s praxí nic společného a

speciální nebo aplikovaná psychologie se nezabývá teorií a výzkumem, podává jen návody pro praxi, a pokud snad nějakou teorii potřebuje, přejímá ji hotovou z teoretické psychologie. Ve skutečnosti se i ve speciálních a aplikovaných psychologických disciplínách pracuje výzkumně a teoreticky a výsledky získané z těchto odvětví jsou zaměřeny nejen k praxi, ale také se přejímají do obecné psychologické teorie. Naopak výzkumy v obecné psychologii mají mnohdy praktické využití.

Dlouhou dobu se vedly spory o tom, zda psychologie patří k přírodním nebo ke společenským vědám. Jedni se snažili rozvíjet psychologii převážně ve spolupráci s přírodními vědami, s uplatněním jejich zásad, metod a poznatků, druzí ji naopak zpracovávali po způsobu společenských věd. Obě hlediska vedla k jednostrannostem. V současné době se většinou uznává, že psychologie má specifické postavení v systému věd, že má některé znaky věd přírodních a některé znaky věd společenských . Je to dáno zvláštností jejího předmětu. Zároveň z toho vyplývá složitost a obtížnost psychologického výzkumu i studia psychologických věd.