Úvod »20. století» Roman Jakobson: Moudrost starých Čechů
Kniha  Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje,  která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v  tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde  přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“  vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.
 Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci,  nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla,  spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala  značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po  naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí  hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné  osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L.  Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar  Odložilík.
 Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící  domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové  orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou  součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy  angažovaného myšlení československého válečného exilu.
 Rozsáhlá  výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje  místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného  spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno  nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká  zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud  badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými  znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.
Chcete si ukládat produkty? Přihlaste se do svého účtu.