Apuleius: příběh o Amorovi a Psyché (IV. kniha Zlatý osel)

přejato z wikipedie:

• Proměny (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou jediným zcela zachovaným latinským románem starověku. Satirický román je líčením neuvěřitelných příhod zámožného vzdělaného mladíka Lucia, který se v touze po dobrodružství vypraví do Thesálie. Zde se seznámil s čarodějnicí a kvůli vlastní nerozvážností (chtěl vyzkoušet čarodějnickou létací mast, ale omylem se natřel jinou kouzelnou mastí) se proměnil v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden zloději a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, je několikrát prodán, ukraden, hrozí mu kastrace i porážka, musí v mlýně pohánět žentour či sloužit nemravným kněžím bohyně Kybelé. Vlastní vyprávění je přerušováno vloženými příběhy jiných postav, Luciův příběh je tedy rámcem pro množství drobnějších povídek, přičemž v první části knihy vypravěč (Lucius-osel) přenechává vyprávění aktérům či svědkům příběhů, ve druhé se Lucius-osel stává jejich přímým účastníkem a většinou je také sám vypráví. Nejvýraznějším vloženým příběhem je rozsáhlý příběh umístěný ve středu knihy, pohádka o Amorovi a Psyché. Vložení tohoto mýtu není bezúčelné, protože Psyché má s Luciem mnoho společného – těžké zkoušky, jimiž procházejí, jsou trestem za zvědavost a marnivost. Lucius nakonec absolvuje zasvěcení do mystérií bohyně Isis a následně získává svou původní podobu.

Z Apuleiova Zlatého osla čerpalo mnoho pozdějších autorů. Za všechny je možné jmenovat Boccaccia, který v Dekameronu zpracovává mnohé z Apuleiových příběhů. Ovšem ani Apuleius nezvolil pro román původní námět. V jednodušší podobě jej řecky zpracoval Lúkianos (okolo 120–180) v satiře Lúkios neboli Osel (ani Lúkianos nebyl původním autorem). Obě díla pocházejí přibližně ze stejného období.