Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku

Pavel Krafl

Práce reflektuje vrcholně a pozdně středověké diecézní synody slavené olomouckými biskupy anebo jejich zástupci a diecézní zákonodárství úzce spjaté s institutem synody. Knihu tvoří monografická část, k níž jsou připojeny přílohy v podobě katalogů a edice. Monografie obsahuje přehled bádání v tematice středověkých synod a statut s přihlédnutím k regionu středovýchodní Evropy a s důrazem na poslední tři desetiletí, připojen je výklad o legátských a provinciálních statutech jako normách vyšší právní síly. K vlastnímu tématu práce se dostáváme v kapitole o synodách olomoucké diecéze, následuje přehled promulgovaných diecézních statut, výklad o dochovaných rukopisech s opisy synodálních statut a jejich užívání, stručný přehled ustanovení a rozbor pramenů statut (citace a odkazy). Katalogy poskytují přehledný soupis legátských a provinciálních statut platných na území olomoucké diecéze, soupis středověkých synod, statut, rukopisů a inskripcí statut v rukopisech. Do ediční části jsou začleněna statuta synodální, nesynodální diecézní statuta (řada A), dále listiny ověřující texty synodálních statut či jejich částí (notářské instrumenty), listiny papeže a metropolity, které se týkají synod a synodálního zákonodárství olomoucké diecéze a konečně písemnosti provázející svolání synod (řada B). Publikace je přepracovaným vydáním monografie a edice Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku (2003). První vydání knihy bylo recenzováno v České republice, Německu, Polsku, Belgii/Francii, USA, Slovinsku a v Itálii. Vzhledem k neuspokojené poptávce po publikaci nakladatelství přistoupilo k druhému vydání. Byly učiněny změny: přibyla výše zmíněná kapitola o legátských a provinciálních statutech, katalog těchto statut, dále kapitoly o moravských synodách a statutech v angličtině, které jsou nezbytně nutné pro zpřístupnění základních informací zahraniční kanonistické veřejnosti. Zcela nově byl koncipován badatelský přehled. V původním vydání byla odděleně editována synodální statuta a diecézní statuta v užším slova smyslu (tj. statuta evidentně nesynodálního původu nebo statuta bez prokázaného synodálního původu), v nynějším vydání byly obě řady spojeny do jednotné chronologické řady. Doplněny byly údaje o nově nalezeném zlomku synodálních statut z roku 1413 z Kutné Hory a opisu statut z roku 1419 z Litoměřic.