Richardus Venusinus: De Paulino et Polla

latinsko-italské vydání, úvodní předmluva v italštině

Veršovaná divadelní hra 

Paulinus a Polla je poetická skladba v latině třináctého století, v dialogické formě, složená v 570 elegických dvojverších, jedinečný pozdně středověký literární produkt švábského prostředí Království Sicílie.
Je dílem učence Riccarda da Venosa právníka z Hohenstaufenského dvora, který jej výslovně věnuje švábskému císaři Fridrichu II.
Dílo, které zůstalo dlouho ve stínu, bylo znovu objeveno v polovině devatenáctého století, kdy bylo nalezeno v rukopisné kopii francouzského učence Edelestand du Méril.
Dílo vzniklo kolem roku 1229 nebo krátce po něm a lze jej připsat literární předloze, která se běžně nazývá elegická komedie, jejíž krátká sezóna se odehrávala mezi polovinou 12. století, v kulturním klimatu renesance 12. století, a prvním desetiletí XIII. Tento poetický žánr zaujal místo v prostoru na pomezí středověké latinské literatury a středověkého divadla v lidové mluvě a byl vyjádřen malou, ale významnou skupinou děl. Literární žánr elegické komedie měl svou kolébku především ve střední Francii (přibližně údolí Loiry, s Orléans jako hlavním centrem ozařování) a Anglii a Německu. Dílo autora 13. století, komponované v Sicilském království, decentralizované vzhledem k původní oblasti, Paolino a Polla tak představuje pozdní a periferní ohlas tohoto literárního žánru.
Se svými 1140 řádky a 570 elegickými dvojveršími je největší ze známých elegických komedií. Jeho větší velikost než obvykle je způsobena také četností dialogových částí, neobvykle vysokých ve srovnání s jinými produkty stejného typu: tyto části mají obvykle formu sporů s krátkými a ostrými sentimentálními výměnami názorů o dvou různých aspektech nebo názorech na věc. daný problém.
Svou volnou verzí v elegantní latině je důležitým svědectvím o literatuře, která vzkvétala v dvorském prostředí Sicilského království za Fridrichových let, a nabízí zajímavý vhled do tehdejšího života. Dobrodružná a neohrabaná série peripetií, která nic netušícího hlavního hrdinu Fulconeho přivede o krok dál od setnutí hlavy, se zamýšlí nad fraškovými epizodami, jejichž komické nadšení, medievalista Peter Dronke, definuje jako hodné Bustera Keatona.