Phaedrus: Fabulae

latinsko-německé vydání

Phaedrus napsal 15 knih bajek Fabulae Aesopiae, z nichž se zachoval výbor o 5 knihách.  Dnes koluje pod Phaedrovým jménem 134 bajek, počítaje v to i prology a epilogy k jednotlivým knihám. Byl asi učitelem - gramatikem a bajky začal vydávat za Tiberia. Psal je latinsky a za jeho vlády vydal dvě knihy. Zpracovával řecké zvířecí bajky, kolující pod Ezopovým jménem. Čtvrtina jeho práce je poplatná přímému vlivu ezopských bajek - jde především o bajky z počátečního období Phaedrovy tvorby. Sám sebe v prologu k 1. knize charakterizuje ještě jako překladatele Ezopa, v prologu k 2. knize hovoří již o tom, že Ezopa doplňuje a v epilogu k téže knize již vystupuje otevřeně jako Ezopův literární soupeř. Proti Ezopovi bajky často zkracoval a zjednodušoval, což jej někdy zavádělo k suchopárnosti. Ke každé bajce připojil mravní naučení, v některých mluvil proti mocným a stranil chudým.

Hlavní formální zásady Phaedrovy tvorby - stručnost prostá vší rétoričnosti, výstižnost a pádnost - byly asi diktovány potřebami školské výuky, která byla zdrojem jeho obživy a rysy učitelského pedantismu lze spatřit i v autorově jazykovém purismu a pečlivosti. Jeho prostý, nešroubovaný jazyk je ovlivněn hovorou mluvou, aniž však ztrácí na své kultivovanosti. Pečlivě se vyhýbal dovoleným básnickým volnostem, ústupků od klasické normy nacházíme v jeho díle jen málo. Naivnost, půvab a plastičnost řeckých bajek tak svou nevzletností nevystihl. Phaedrovo vědomé úsilí o jednoduchost výrazu se řídilo především jeho velkým vzorem Ezopem, jehož bajky byly prozaické. I sama Phaedrova básnická řeč v mnohém připomíná prózu. Jeho jazyk, který dílu vtiskuje charakter odtažité učenosti, vcelku náleží do období klasické epochy.

Kromě ezopských zvířecích bajek zveršoval i četné novely, šprýmy a narážky na současnou dobu a zlomyslné nebo pikantní anekdoty, kde s předstíranou prostoduchostí odkrýval vady a nedostatky společnosti své doby. Satirická nota, která k bajce patří, je u Phaedra zvláště silná. Vynesla mu dokonce nebezpečnou obžalobu všemocného Seiana, intrikána na císařském dvoře, jehož sám Phaedrus označoval za příčinu svého utrpení. Co se mu kladlo za vinu a jaký trest musel podstoupit, přesně nevíme - Seianus mohl na sebe například vztahovat bajku o čápovi, který byl dosazen za krále žabám. V každém případě Phaedra Seianův pád r. 31 nezbavil ihned všech nesnází, byl nucen ucházet se o přízeň všech vlivných osob a s tím jistě souvisí i skutečnost, že ve zbylých třech knihách se z jeho bajek zřetelně vytrácejí zjevné politické narážky, tak běžné v předchozích dvou knihách.

Co do námětů jsou Phaedrovy bajky značně pestré a moralizující aforismus, jímž báseň zpravidla vrcholí, dodává bajkám závažný tón. Phaedrus často projevoval ve svých kritických a pesimističtěji zaměřených bajkách sklon k stoickému a kynickému učení. Líčil pochmurný obraz světa, kde silní utiskují slabší, lstivost vítězí nad upřímností, ctností a talentem obdaření lidé žijí v chudobě a nouzi, kdežto lidé ničemní a hloupí jsou obklopeni přepychem a leskem slávy, ženy jsou lakomé a chlípné, hospodáři suroví a nelítostní. V tomto světě není vděčnosti, přátelství, lásky a autor vyzýval čtenáře, aby si nedělali zbytečné iluze o lepším zítřku. Avšak příležitostně skládal i optimističtější bajky, kde prostý rozum stavěl nad ctnost, a hovořil s úctou o svobodě. Jeho dílo představuje jeden z mála zachovalých dokladů lidové latinské literatury a odráží autorovo nepříliš vysoké společenské postavení učitele. Velmi toužil po tom, aby svým dílem vstoupil do vyšších literárních kruhů, avšak, jak si sám stěžoval, jen s obtížemi docházel uznání. Přesné datum Phaedrovy smrti není známo, předpokládá se, že zemřel někdy v padesátých letech 1. století.

Převzato z webu https://rim.me.cz/osobnosti/literatura/phaedrus.php

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ